oficiální stránky www.kretin.eu
Dnes je úterý 21. listopadu 2017, svátek má Albert, zítra Cecílie.
Historie obce

Válečné vzpomínky na světovou válku 1914-1919  

Přidáno 31.12.2010 - Historie obce

Vážení přátelé!

Text, který naleznete níže, je přepisem rukopisně zaznamenaných vzpomínek pana Františka Kuldy, kdysi řídícího učitele křetínské obecné trojtřídní školy. Rukopis vznikl začátkem roku 1919 a dnes tvoří přílohu staré školní kroniky z let 1883-1939, uložené ve Státním okresním archivu v Blansku. Digitální kopii kroniky máme s laskavým přispěním vedení SOkA Blansko a vedení Moravského zemského archivu v Brně od loňského roku (tj. od r. 2009) zde na obci k dispozici. Jsem tomu moc rád, protože tato školní kronika, ačkoliv se samozřejmě zabývá především křetínskou školou a její historií, obsahuje i spoustu dalších cenných informací o naší obci v průběhu 19. a na počátku 20. století (jako například právě Kuldovy vzpomínky na světovou válku). Lze říct, že až do 20. let 20. století tato školní kronika supluje nedochované starší obecní knihy či až později založenou prvorepublikovou obecní kroniku.
Zápisky řídícího F. Kuldy zde uvádíme v doslovném přepisu, se zachovaným stránkováním a bez jakýchkoliv jazykových úprav. Pouze na několika místech, kde nebylo možno rozluštit smysl ručně zapsaných slov, bylo nutné se uchýlit k drobné poznámce „nečitelné". Za přepis dvaceti stran textu vděčíme studentkám oboru Ekonomika a podnikání na SOŠ a SOU - MŠP Letovice pod vedením paní Aleny Doskočilové; kontrolu správnosti opisu provedl autor článku.
Původní text (zcela bez obrázků) byl ve své webové podobě pro oživení a ilustraci doplněn dobovými pohlednicemi a fotografiemi, jež ze svých rodinných sbírek poskytli do archivu obce před dvěma lety laskaví spoluobčané.
Věřím, že Válečné vzpomínky na světovou válku, které vás přenesou o více než 90 let zpět, udělají radost všem zájemcům o historii, obzvláště o historii naší obce Křetín.

                                                                                                                           admin / kronikář


strana 1

 


strana 2

Světová válka
a vliv její na místní poměry.

Světová válka byla na obzoru již dlouhá léta. Prusko r. 1866. vytlačilo Rakousko z Německa. Ve své rozpínavosti a panstvíchtivosti vyvolalo r. 1870. válku s Francií, tehdy nejvlivnějším státem v Evropě. S Pruskem proti Francii šly do války všecky státy německé. Francie poražena, při obléhání Paříže prohlášeno císařství Německé s pruským králem v čele. Francie musila Německu odstoupiti Elsasko a Lotrinsko a zaplatiti 5.000,000.000 franků vál. náhrady.
Německo nabylo tím prvenství v Evropě. Francie chystala se na odvetu v příhodné době, proto zbrojila stále. Také Německo bylo nuceno zbrojit tím spíše, že po evropském úspěchu zraky své upjalo na ostatní díly světa, zaříditi se chtělo jako koloniální říše a ve světovém obchodu předstihnouti i Anglii. Tím v Evropě vyvolána řevnivost, následek byl uzavírání spojenectví a stále stupňované zbrojení v celé Evropě. To trvalo přes 40 let. Konečné seskupení velkých mocností vypadalo takto: trojspolek Německa, Rakousko-Uher a Itálie - proti němu Francie, Anglie a Rusko jako trojdohoda. Obě skupiny prohlašovány byly úředně jako zajišťovatelky míru. Dle příkladu velkých státu zdokonalovaly i menší svou brannou moc.
Rakousko vypuzené z Německa r. 1866 obrátilo své zraky na Balkán směrem k Soluni. Obsazení Bosny, Hercegoviny a Limského území r. 1878. učinilo prvý krok. Poněvadž Rusko se jako ochránce jihoslovanských států též o Balkán zajímalo, nastala řevnivost mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem, která několikráte hrozila propuknout zahájením války. Srbsko jako soused činilo si též nároky na Bosnu i Hercegovinu, a když Rakousko anektovalo Bosnu s Hercegovinou r. 1912., bylo zahájení války oboustranné zamezeno jen velkým úsilím velmocí. Bosňáci tíhli jako Srbové ke svým bratřím v Srbsku, snaha ta ze Srbska byla podporována, vzájemná nevůle tím stupňována hlavně Rakousko-Uherskem, které obchodně Srbsko utlačovalo a tísnilo.

 



Křetín na pohlednici z roku 1901, celkový pohled na obec od severu.

 


strana 3

Balkán podobal se sopce. To se ve Vídni mělo vědět a také se jistě vědělo. Že pak tam poslali následníka trůnu s chotí na návštěvu, zdá se svědčit o tom, že se chtělo, aby se něco vážného přihodilo, aby byla příčina k vypovězení války.
Následník i s chotí byl 29. června 1914 v Sarajevě zastřelen. Příčina k válce byla dána a v červenci Rakousko vypovědělo válku Srbsku. Z počátku zdálo se, že se podaří válku omeziti na tyto dva státy a že bude krátká. Rakouští generálové prý se chystali, že 18. srpna t. r. (1914) dají darem císaři k narozeninám Bělehrad. Z malého počátku povstala však pětiletá válka světová.
Průběh světové války tu líčit nebudu a nemohu, dosud jsou k tomu prameny jen novinářské, neúplné, nespolehlivé. Po válce jistě vydány budou spisy věrohodné a nestranné, a na ty čtenáře odkazuji.
Válečná vyhlášení takto po sobě následovala:
28. července 1914 ... Rakousko - Srbsku,
1. srpna           "   ... Německo Rusku,
3. srpna           "   ... Německo Belgii,
3. srpna           "   ... Německo Francii,
4. srpna           "   ... Anglie Německu,
5. srpna           "   ... Rakousko Rusku,
6. srpna           "   ... Srbsko Německu,
11. srpna         "   ... Černá Hora Rakousku,
11. srpna         "   ... Černá Hora Německu,
11. srpna         "   ... Francie Rakousku,
13. srpna         "   ... Anglie Rakousku,
23. srpna         "   ... Japonsko Německu,
23. srpna         "   ... Rakousko Japonsku,
28. srpna         "   ... Rakousko Belgii,
2. listopadu      "   ... Rusko Turecku,
5. listopadu      "   ... Francie Turecku,
5. listopadu      "   ... Anglie Turecku,
7. listopadu      "   ... Belgie Turecku,
7. listopadu      "   ... Srbsko Turecku,
Italie se dosud války nezúčastnila, odloučila se však od trojspolku a přidala se k dohodě, nyní čtyřdohodě.
23. května 1915    ... Italie Rakousku
21. srpna 1915     ... Italie Turecku.
Na stranu Německa s Rakousko Uherskem přidalo se Turecko

 


strana 4

s Bulharskem (ústřední moci) a k druhé straně Portugalsko, Belgie (hned počátkem), Rumunsko a konečně Řecko. Skoro celá Amerika i Čína přistoupily k dohodě, nejvážnějším činitelem rozhodujícím byly Spojené státy severoamerické. Tyto jen v Evropě válečně zakročily.

I. Mobilisace, odvody, přehlídky.

Po částečné mobilizaci proti Srbsku s rozechvěním jsme očekávali, co bude dál. Hned se mluvilo o možné všeobecné mobilisaci. V pátek 31. července 1914 k večeru obdržel zdejší starosta z okresního hejtmanství tento telegram: „Všeobecná mobilisace nařízena, svolejte ihned mobilisační komisi a očekávejte posla s vyhláškami"! Posel dojel sem ráno 31./7. k 7. hod. Členové mobilisační komise byli: starosta Vladimír Šustr, Kulda Frant., Drahan Theodor a Pokorný Albrecht st. Ihned vyvěšeny plakáty (vyhlášky mobilisační) a též vybubnovány. Dle nich vyzvána byla veškerá branná moc říše (do 42 let) a do 24 hodin svolány všecky ročníky reserv a bývalí vojáci prvé výzvy domobrany do 36 let. Též povolány všecky odvedené koně (zde 5). Celý den byl ruch v Křetíně nepopsatelný. Což divu, neměliť jsme válku skoro 40 let, žádný nevěděl jistě, jak bude vypadat. Bylo sice ustáleným míněním v novinách i v úředních kruzích, že válka budoucí nemůže dlouho trvati a že vyhrá ten, kdo to finančně déle vydrží. Toto druhé mínění se osvědčilo, prvé však nikoli. Dnes, kdy to píši, je 6. ledna 1919, nebojuje se sice již, Rakousko-Uhersko je v rozvalinách, Německo sténá pod vnitřními revolučními boji, Rusko je rozvráceno, s mírovými poradami se však teprv začne, snad 13. ledna 1919. Trvat budou jistě několik měsíců, do uzavření míru naplní se 5 let. (Mírová konference začala v Paříži 18. ledna 1919).
Z Křetína mělo ihned odejít 24 vojínů. Odchod odbyl se celkem hladce. V neděli dopoledne dne 2. srpna dostavili se všichni k obecní kanceláři (tehdy byla v č. 30.). Ženy je provázely. Nastal okamžik dojemný, okamžik rozloučení. Odbylo se v krátkosti, muži nasedali u hostince Šustrova (č. 31.) na vozy a jeli. Ženy naše se statečně držely, žádné výstupy, žádné zadržování mužů. Mnohá

 



Křetínské hostince U Blahů (č. 34) a U Šustrů (č. 31) na počátku 20. století, výřez z dobové pohlednice 

 


 
strana 5

slza ovšem skropila líce a volání: „S Bohem, kdo z vás se vrátí a kdy?" provázelo odjíždějící.
Koncem srpna povoláni byli rekruti toho roku na jaře odvedení a v prvé polovici září rukovali bývalí vojáci druhé výzvy domobrany do 42 let.
Tenkráte trvala branná povinnost od 18 - 42 let. Domobrana měla dvě výzvy, prvou do 36, druhou do 42 let. Povinnost k válečným úkonům (pracím) byla do 50 let. Branná povinnost rozšířena ve válce do 50, povinnost k úkonům do 55 let.
Postupně provedeny přehlídky nevycvičených domobranců dle ročníků, odvod koní několikrát ve válce proveden, tak tu zůstalo jen několik koní špatné jakosti.
Po vystřídání všech ročníků domobrany přehlídky se opakovaly znovu, některý domobranec vyl 3 i 4kráte u odvodu, než ho konečně vzali. Podle toho Křetín také vypadal, na ulici nebylo vidět mladšího muže, tu a tam nějaký děd nebo ženská, ostatně jak po vymření.
Počet povolaných stoupal. V listopadu 1914 bylo jich již 36, v červnu 1915 .. 67, v březnu 1917 .. 93 a v srpnu 1918 ..104.
Dopisování s vojíny na lístkách polní pošty nebo dopisy bylo bezplatné, podléhalo však přísné vojenské censuře. Za balíky do pole se musilo platit. Balíků a balíčků se posílalo do pole vojákům množství, jen že je nedostávali pravidelně.
Aby duch vojenský již v mládeži byl pěstován, konala se dle nařízení na obcích cvičení jinochů šestnáctiletých a starších, cvičení to rázu vojenského. Zde je prováděl starosta Vladimír Šustr. Měli na to návod i inspektora. Cvičení konána s nechutí a jakmile bylo nařízeno, že povely při tom musí býti německé, přestala rázem r. 1916.
Seznam do války povolaných z Křetína.
(Podškrknutí nechodili do zdejší školy).

Langr Ladisl.,  dom. č. 1.

Holek Josef,     dom. č. 3.

Procházka Alois,  dom. č. 5.

Bauer Ondřej    "    "   1.

Dočekal Frant.    "    "   4.

Vlčák Alois             "    "   5.

Pilát Josef        "    "    1.

† Dočekal Karel   "    "   4.

Vetr Vladimír           "    "   6.

Novotný            "    "   1.

Dočekal Jan        "    "   4.

Vetr František         "    "   6.

Lepka Vincent   "    "   2.

Dočekal Eman.    "    "   4.

† Vetr Antonín         "    "   6.

Holek Frant.      "    "   3.

Balajka Otakar     "    "   5.

Havlíček Frant.        "    "   7.

 




Vincenc Hamerský ml.
se sestrou Marií 

Vincenc Hamerský st. - pod písmenkem H 

 


strana 6

 

Štěrba Jakub     dom. č. 8.

Šustr Vinc.         dom. č. 31.

Klofáč Leopold   dom. č. 52.

†  "      Frant.        "    "  8.

Čuhel Vinc.            "    "  31.

Hamerský Vinc. st.  "  53.

    "      Josef         "    "  8.

Kubát Frant.           "    "  33.

          "          "   ml.   "  53.

Šešulka Eman.      "    "  8.

Blaha Stanisl. st.    "    "  34.

Stacker Robert      "    "  54.

     "      Jan, vyreklamován

    "         "     ml.    "    "  34.

Chytil Alois           "    "  54.

Růžička Jan, jako kovář
                    v práci

Dostal Frant.          "    "  34.

† Báča Frant.        "    "  56.

Fryc Frant.        dom. č. 11.

Flok Ant.                "    "  35.

      "    Antonín     "    "  56.

   "   Leopold         "    "  11.

Dvořák Adolf (zámečník)

      "    Josef         "    "  56.

   "   Method         "    "  11.

Brix Leopold        dom. č. 35.

Drahan Gustav      "    "  57.

Fučík Josef           "    "  11.

Walter Jarosl., učitel, "  35.

     "     Emil          "    "  57.

Dvořáček Alois      "    "  13.

Dvořáček Josef.       "    "  36.

Lžičar Josef           "    "  58.

† Janák Ant.         "    "  13.

Šustr Karel.            "    "  37.

     "     Frant.        "    "  58.

Kovačík Frant.       "    "  16.

† Růžička Ant.        "    "  37.

Koudela Jan          "    "  58.

Kotoulek Ant.        "    "  17.

Jež Ladislav.           "    "  42.

Šaršon Theodor     "    "  59.

Janků Ant.            "    "  18.

  "   František          "    "  42.

Pokorný Albrecht   "    "  61.

† " Ladislav           "    "  18.

Mareček Frant.        "    "  43.

     "            "    ml."    "  61.

Kotoulek Ladisl.    "    "  19.

Halámka Frant.        "    "  44.

Lefler Josef            "    "  61.

     "        Arnošt    "    "  19.

Prchal Jan (jako zámečník)

Pala Alois,legionář "    "  61.

Lžičař Alois st.      "    "  19.

Findejs Ignát        dom. č. 46.

Švancara Martin     "    "  62.

    "        "   ml.      "    "  19.

Kubát Josef             "    "  46.

Dostal Adolf           "    "  64.

† Dvořák Frant.      "    "  21.

†   "    Rudolf           "    "  46.

    "     Josef          "    "  64.

Ondráček Lad.       "    "  23.

Ondráček Stanisl.     "   "  47.

    "     Robert        "    "  64.

Hynek Frant.          "    "  24.

Ondráček Antonín (vál. práce)

Wieden Eduard      "    "  64.

Peša Rudolf           "    "  26.

Zedník Frant.       dom. č. 48.

    "       Bohumil    "    "  64.

   "    Frant.           "    "  26.

Vetr Emanuel          "    "  49.

† Pok Emanuel      "    "  65.

Jež Antonín           "    "  26.

Štěrba Jan              "    "  50.

     "   Jan              "    "  65.

Čermák Frant.       "    "  27.

† Kozák Karel         "    "  51.

Janků Gustav, učitel       37

Boucník Jan st.     "    "  29.

Bauer Josef            "    "  52.

      "      Jan ml.    "    "  29.

Trmač Tomáš         "    "  52.

      "      Frant.      "    "  29.

Klofáč Domin.         "    "  52.

Do dnes (6./1. 1919) je zjištěných padlých a zemřelých 10 + 3. (†) několik je však již dlouho nezvěstných, možno že jsou též mrtvi. Mnozí byli v zajetí ruském, srbském, italském nebo francouzském. Kteří se vrátili po zjednání míru v Brestu Litevsk. z ruského zajetí, musili dále konati válečnou službu.

 




Zleva doprava:
Jan Boucník ml. (syn),
Jan Boucník st. (otec),
František Boucník (syn)
... další malý příklad
toho, jak z rodin mizely
i dvě generace mužů.

 



 
strana 7

 

II. Učitel a škola za války.

Uvádím tento výstřižek z denních zpráv Lidových Novin v době války: „Škola či písárna? Přijde-li člověk dnes na venkově ke správci školy, je na rozpacích, nezmýlil-li se snad a nezabloudil do písárny obchodní. Na stole kupí se hromady úředních spisů, akta komisí chlebové, uhelné, bramborové, tiskopisy pro válečné půjčky, a muž, se kterým hovoříte, jest učitelem už jen jaksi na místě posledním. Školní úřady už skoro nejsou ani s ním ve styku, ledaže jsou zvědavy, zda nezůstal v knihovně některý cejchovaný (policií) nemrava: Havlíček, Jirásek, Machar, nebo že nařizují uzavření školy. Takové jsou dnešní poměry na školách."
Obrázek tento je pravdivý, i když nevystihuje zbědovaného stavu učitelstva i školy za války dokonale. Byli jsme mnohem bídnější. Válka zasáhla neblaze do poměrů všech stavů, do žádného však tak hrozně jako do našeho, učitelského. Jak později bude vylíčeno, stoupala drahota den ode dne úžasně až do výše závratné, stát i země svým gážistům výdatně přispěly ku pomoci, jenom učitelstvo odbýváno bídnými almužnami, i o ty se musilo takřka rvát se zemským výborem, který nikdy nebyl učitelstvu přízniv. Korunu svému počínání postavil, když finanční jeho referent (přísedící z. výb.) v Lidových Novinách brněnských uveřejnil úvodní články, ve kterých veřejně popíral nároky naše na zemskou službu, ba ani okresními úředníky jsme se mu nezdáli a odkazoval nás s výpomocí na obce. Že nepřeháním, tuto obrázek. Mladý učitel měl dle nejnovější úpravy platů 3K 23h denně a za oběd platil první doby války 2, později 3K. Drahotního přídavku dostal 100K ročně, tedy denně ne celých 30h. Ti lidé se směli dosyta najíst jedenkrát ve dvou dnech. Došlo to tak daleko, že učitelstvo moravské ve všech školních okresích v sídle hejtmanství konalo 6. července 1918 manifestační schůze na obhájení své obživy a musilo pohroziti všeobecnou stávkou školskou na Moravě, což by byl býval před tváří Evropy kulturní skandál. Zemský výbor sice něco povolil, učitelstvo muselo však 2./11. 1918 manifestaci v Brně opako-

 


 

strana 8

vati. Zemský výbor sice opět trochu povolil, toho však učitelstvo dle svého přání přece nedocílilo, aby bylo pojednáváno rovnocenně aspoň se zemskými sluhy. Za rok 1915. nedostali jsme vůbec žádný drahotní přídavek, za rok 1916 byl nám vyplacen teprv 3./11. 1917(!) a za rok1917 vyplacen24./3. 1917. Správce školy dostal pokaždé 240 K, učitelka literní 100 K a industrialní 180 K.
Vláda rakouská povolila učitelům moravským nákupní přídavek na rok 1917, dostali jsme ho však teprv v lednu 1918 část a doplatek až v polovici července 1918, když jsme před tím demonstrovali hromadně a hrozili stávkou. Za rok 1918 dostali jsme značnější drahotní příspěvek, na nějž přispěl stát 50%, nákupní dosud žádný. Drahotní za 1918 i když je mnohem vyšší než dříve (správce školy obdržel 1906 K, ostatní v poměru k tomu), není daleko v žádném poměru za oním státních úředníků a zemských a v ohledu k báječné drahotě (svým měsíčným služným 312 K nemohl jsem zaplatit čtyřnedělní selátko, stálo 320 K). Hmotné poměry naše byly bídné, co druzí z války bohatli, my učitelé jsme všechny úspory dosadili a při tom nouzi trpěli, někteří i hlad. A jak se na nás pohlíželo! Vypuknutím války dveře otevřeny denunciacím a podezřívání učitelstva z nedostatku patriotismu, z čehož před válečným soudem po případě hrozil dlouholetý kriminál ba i horší věci. Také v Křetíně takové případy udavačství byly, nepřišly však před soud. Žili jsme ve stálém rozechvění. Na české učitelstvo se dívali vojenské kruhy a vlastenci rakouští jako na velezrádce. Zvláště ti byli dobře poznamenáni, kteří v míru byli členy Sokola. Většina českých učitelů měli u vojska na svých listinách značku p. v. * (politicky podezřelý) , byli dlouhou dobu internováni jako zločinci, když pak to v r. 1917 povolilo a byli k svým oddílům dáni, značka Kainova p. v. nebo p. u. je pronásledovala, dále a byli dle toho pojednáváni. Taková byla naše celková situace. U nás na Boskovsku nás okresní úřad polit. dle možnosti chránil, čest budiž za to okresnímu hejtmanovi Bedřichu Remešovi. Osvědčil se jako pravý český vlastenec a chránil dle možnosti i občanstvo. V následujícím zmíním se o tom, co vše se od nás žádalo. Zde především hned 2./8. 1914 odešel do války učitel Jaroslav
* též p. u. - politisch unverlässlich

 


strana 9

Walter. Náhrada za něj nebyla žádná, musili jsme proto po celou válku učit v 2. a 3. třídě polodenně. Toto nadělení měl pisatel těchto řádků. Učitel Walter byl 9./10.1914 raněn u Řešova v Haliči a zemřel tam 11./10. téhož roku. Koncem 1915 a dále byli někteří starší učitelé vyreklamováni z vojenské služby, počet jejich nestačoval. Na všech dvojtřídkách bylo po jednom učiteli, na některých jednotřídkách učily učitelky. Nedostatkem potravy, jak dále bude vylíčino, nedostatkem oděvu, obuvi a nemožností, aby matky pro shon po živobytí na děti žádné dohlížely, děti pustly a návštěva na naší škole a jinde též byla čím dále horší. Mnoho také přispívalo k tomu nařízení, že učitelé mají k tomu působiti, dozírati a se co nejvíc přičiňovati, aby v nedostatku dospělých děti co nejvíc vypomáhaly při polních pracích. Také starostům to bylo řečeno. Účinek to mělo týž, jako by se dětem bylo řeklo: „Děti, nechoďte do školy!". Práce učitelova se tím nesmírně stěžovala a výsledky znemožňovaly. Nejedenkráte jsem v rozmrzelosti nad tím nezdarem řekl, že vlastně mlátíme prázdnou slámou. Tato duševní nespokojenost více nás hubila než práce sama. Také jsme měli nařízeno, abychom dětskou práci polní organisovali, děti na pole vodili a tam ku práci dohlíželi, to jsme my tu však nadělali.
Hned jak válka vypukla, vydal místodržitel provolání, aby každý učitel ihned prázdninový pobyt přerušil, na své místo se vrátil a tu při obecních pracích úředních a jiných veřejných záležitostech horlivě vypomáhal. Naše učitelky zůstaly doma u rodičů, nevolal jsem jich, protože jsem vystačil sám. Tak nám to připadalo, že si místodržitel tehdejší myslí ve své přehorlivosti vlastenecké, že jsme „děvka na všecko". Také jsme měli nařízeno udržovat a sílit vlastenectví, ovšem rakouské (archiv r. 1914. č. 98. a 131). Kolik celkem bylo učitelů z Boskovska na vojně, nemohl jsem se dopátrati, byla jich však jistě polovice.
Svobodní dostávali jen poloviční služné bez bytného, ženatí všecky příjmy. Svobodní patrně měli si nábytek dát .. kam? Teprve později tuším 1917 i svobodným poukázáno bytné. Po smrti Walterové jsem vzal nábytek jeho na půdu do školy. O smrti Walterově víme toliko ze zpráv soukromých. Ani u pluku, ani u apošt. polního vikariátu ve Vídni nic o něm nevědí, jen to sdělují, že

 


Křetínské motivy na pohlednici z r. 1915: obchod v č. 5, farní kostel sv. Jeronýma, obecná trojtřídní škola v č. 55, celkový pohled na obec od jihozápadu, z publikace "Letovice a okolí na starých pohlednicích", Letovice 1999

 


strana 10

tento případ smrti zaznamenán není. Poněvadž úmrtního listu vydati nemohou, nemůže soud vyjednat pozůstalost a nařídil, že nábytek učitele Waltera musí zůstat tu uložen, až bude týž prohlášen za mrtvého. Jak by nábytek, šatstvo a prádlo bylo prospělo jeho příbuzným, když byla taková nouze o vše a tak nesmírné ceny se za vše platily v době války.
Vyznamenání učitelů - vojáků z války byla uváděna ve Věstníku Vládním. Bylo též nařízeno, aby ve školách zasazovány byly pamětní desky se jmény padlých. Vymluvili jsme se, že až po válce o tom budeme uvažovati. Vojenská služební doba do pense počítána byla, na zvýšení služného nikoli (Věstn. Vl. ročn. 1916. č. IX.).
Několikrát v době války bylo nařízeno, aby děvčata pletla z vlny teplý oděv. Dle možnosti jsme poslechli, děvčata pletla čepce, nákoleníky, šály a z plátna dodala 5 kg cupaniny. Vlnu nám dodával stát. (O tom viz pod. protokol ročn. 14., 15. a 16.) Z novinového papíru hotovily žačky podešve (vložky) do botů, na naší škole 15 kg. Také na ostružinové listí jsme se žáky chodili, toto jsme sušené odesílali pro vojsko jako náhražku za čaj. Nařízeno bylo na školách pořádati sbírky na různé účele. Děti musily donášeti po 1 h, 5, 10 h, jak kdo mohl. Musili jsme to z nich vymáhat a vždy podat okr. šk. radě v Boskovicích zprávu, aby se vědělo, jak kdo je horlivý. Toto zařízení však pocházelo z Brna nebo dokonce z Vídně. Zde jsme sbírali, aby se vůbec vyhovělo, nikoho jsme však příliš nenutili. Dle toho také naše sbírky dopadaly - avšak nemohlo se nám vytýkati, že jsme nevyhověli. Obnosy za doby války sebrané v tom svědčí. Zvlášť na Červený kříž jsme měli ve škole sbírat každý týden, mimo to byl každý rok pořádán týden na Červený kříž, veřejné i školní sbírky. Sbíralo se na umělé údy pro vojíny (ve škole 10.21 K), Červený kříž (76.52 K), dary vojínům na vánoce (0), udržování vál. hrobů (10 K), ochrana kojenců (29 K), vdovský a sirotčí fond (104.80 K); pro úřad o válečnou péči jsme byli nuceni prodávati pohlednice, kokardy, jehlice a různé jiné věci. Sbírali jsme také na válečné kmotrovství (4.60), dokonce i pro Uhersko jsme měli sbírat, to jsme však neudělali. Válečných půjček bylo 8, pro všechny jsme měli nařízeno agitovat, přednášky lidové pořádat a konečně oznámit okr. šk. radě: a) kolik upsaly školní

 


strana 11

dítky, b) kolik učitelé a c) kolik občanstvo přičiněním učitelů. Vyhnutí nebylo, proto jsme se sebezapřením konali, co bylo nařízeno. Několik žáků upsalo celkem 900 K. Pro ukladatele byly podmínky výhodné: upisovací kurs obyčejně 92, splacení hodnoty nominální (plné) po 40 letech a úrokování 5½ %. Z učitelstva zdejšího upsal toliko podepsaný 300 K, které zavčas výhodně prodal, zdejší učitelky neupsaly ničeho, poněvadž nic neměly. Pro obec bývalo předepsáno upsati 12.000 K, dosáhlo se však toho obnosu jenom po dvakráte. Kdyby se bylo mohlo jen tušit, jak vše dopadne! Nyní, počátkem roku 1919 se úroky nevyplácejí a válečných úpisů nelze prodat, leda snad za 55 - 60 K. Co bude s nimi dále, nevíme.
Děti musily též sbírat odpadky mosazné, cínové, zinkové a aluminové po obcích, vlněné, bavlněné i lněné hadry, prádlo, zlato a stříbro, kaučuk; zlata a stříbra jsme neodvedli, nesebrali jsme žádné, kaučuku a prádla málo, hadrů přes 100 kg.
Pro školu bylo nařízeno zakoupiti císařské válečné manifesty, spis Viribus Unitis, německý, v kterém dle vídeňských novinářských zpráv průběh války vylíčen. Vylíčení to není však veskrz, jak události ukázaly, spolehlivé. Dělal jsem po celou válku bezplatného písaře obecního, byl jsem činným při všech soupisech zásob a rekvisicích, musím však doznati, že občané uznávali mou dobrou vůli jim tím pomoci a mně životní potřeby za směrné (maximalní) ceny poskytovali.
Každé ohlášené vítězství musili jsme z nařízení úředního oslavovati výkladem dětem a vyvěsením žlutočerného praporu. Bylo to tak často, že nemohu ani udati, kolikrát se to stalo.
V každé škole měla býti zařízena sbírka válečných předmětů (válečný koutek) a památek a zakoupiti válečné poháry. To jsme tu nezařizovali.
Oslavovali jsme z nařízení dobytí Lvova, pokoření Černé Hory, vzpomínku na průlom u Gorlice, 65 tileté a 66. panování císaře Frant. Jos. I. 21. listopadu zemřel císař Frant. Josef I. Rakouská národní hymna musila být zvlášť pečlivě cvičena, v kostele musila být v neděli pokaždé zpívána.

 



Interiér křetínského
farního kostela
sv. Jeronýma
na fotografii
z počátku 20. stol.
 

 


strana 12

Jedenkrát o pouti opomenuli v kostele ji zpívat při mši. Farář, aby to nahradil, dal ji zpívat při požehnání. Nic platno, musil se zodpovídati konsistoři a dostal výstrahu!
Čítanky té doby jsme měli redakcí Jana Jursy vydané v c. k. knihoskladu. Ty byly uznány za státu nebezpečné, ačkoliv nehýřilo se v nich zrovna láskou k národu českému a bez závady jsme jich užívali řadu let s úředním schválením. Ihned jsme jich musili odstranit a byli jsme delší dobu bez čítanek, než byly nové „válečné" vydány. Tyto jsou na památku v učitelské knihovně uschovány. Je na nich sice též Jursa jmenován, jeho součinnost při tom byla prý však skrovná. To bylo vyučování bez čítanek! Nyní po převratu nařízeno užívati čítanek starých zas, anebo z „válečných" vynechati vše, co připomíná Rakousko. Výroba papíru vyla omezena, proto nám bylo nařízeno, abychom ve škole papírem šetřili. Úlohy měly se psát sice dle počtu jako dříve, však krátké.
Když špatná výživa lidu trvala již dvě léta a nedostatečným dohledem a odcizováním škole mládež pustla, bylo nařízeno o prázdninách zvlášť o mládež pečovat (č. archivu 119./14) a v zimě zřizovat polévkové ústavy. Na tyto sebral jsem 40 K, za to bych byl té doby koupil právě 1kg sádla a nic víc. Proto jsme toho musili zanechat.
Výkazy nedbalé návštěvy jsme za celou válku nepodávali, poněvadž by byly bývaly v odporu s úředními nařízeními. To bylo všeobecné známo, proto nám mohli nedbalci, a bylo jich dost, strouhat mrkvičku.

III. Bezpečnost osoby i majetku.

Po odjezdu prvých vojínů 2./8. 1914 byly obavy, že rozmohou se tu krádeže a násilí osobami potulnými, cizími, které budou chtíti opuštěnosti žen slabých využiti. Aby hlavně ženy byly uklidněny, zavedli jsme mimo obvyklé ponocenské obchůzky povinné občanské hlídky, každou noc 2 muži. V tmavých nocích hořely obecní lampy v obci celou noc. Obavy naše však byly neodůvodněny, nic nápadného se nestalo. Hlídky v r. 1915. proto přestaly, také povoláním většinou mužů k vojsku a nebyly později již obnoveny, bezpečnost byla normální.

 




Jan Boucník ml. na dvou momentkách z italské fronty 

 


strana 13

Teprv vzmáhajícím se nedostatkem potravin - o tom viz později - množily se krádeže na poli, hlavně bramborů. Obec sice vypsala ceny pro ty (praemie), kteří by zloděje při noční krádeži polní dopadli a to po 10 a 20 K, výsledek však neuspokojil. V obecním účtu není aspoň ani jediná praemie zanešena v r. 1916., v následujícím roku jsme toho proto zanechali. V polích se kradlo dál až do konce války.
Po celou válku nehořelo v Křetíně ani jedenkráte, na Doln. Poříčí jedenkráte.
Zábavy taneční po dobu války byly zakázány, jen tak někdy při harmonice si zatančili. Sotva však část vojáků i muzikantů se vrátili domů koncem r. 1918, tančilo se náruživě a platily při tom báječné peníze, kterých bylo sice nadbytek, však ceny nepatrné. Ve Švýcarsku platilo se za naši korunu 22 - 27 h.
Zdejší katolická „Omladina" hrála několikrát divadlo. Zdejší odbor „Národní jednoty" nemohl hrát ani jedenkráte, poněvadž mužská mládež z této strany byla - hlavně Sokoli - do jednoho na vojně. Zábavy taneční pořádány až v listopadu 1918 a o masopustě 1919. Jak byla touha po zábavách zdejšímu lidu vrozená po dobu války utlačena a nahromaděna, tak plnou silou nyní se vybíjela. Divadla bývala přeplněna, vybrané vstupné přesahovalo mnohokráte příjmy mírové. V Národní jednotě před válkou vybralo se obyčejně při zábavách kolem 100 K, po válce až 1200 K. Co se při takové zábavě utratilo, šlo do tisíců.

 
IV. Výživa obyvatelstva, rekvisice, obchod, průmysl, sbírky v obcích.

Odchodem mužů živitelů byly by se octly rodiny vojínů v nesmírné bídě a hladu, kdyby nebyl vydán již r. 1912 zákon o vyživovacích příspěvcích pozůstalým po vojínech na vojně. Pro dospělou osobu v podružství ustanoveno bylo 1.20 K denně, pro osobu s vlastním bytem 80 h, pro děti do osmi let polovice. Po čtrnáctém roku věku neměly děti dostávati ničeho. Roku 1917 v červenci byl tento zákon zlepšen tím, že


strana 14

všecky osoby bez rozdílu věku a stavu dostávaly po 1.60 K. Podmínkou byl průkaz (do r. 1917.), že výživa dotyčných osob byla odchodem vojína ohrožena, od r. 1917 toliko poškozena. I osoby, které prokázaly, že vojín jich před odchodem podporoval, dostávaly příspěvek ve výši vojínovy podpory. Z počátku udělovaly úřady - okresní vyživovací komise v Boskovicích - tyto podpory dosti opatrně, později již ochotněji. Dostávali podpory dosti opatrně, později již ochotněji. Dostávali podpory i lidé, kteří jistě v míru od vojína málo co neb nic nedostávali. Ve spojených obcích Křetínu - Břesicích obnášely podpory (příspěvky) vyživovací přes 3000 K měsíčně. Vypláceny byly poloměsíčně berním úřadem, později obdržela na konsignace celoměsíční tyto obnosy obec a vyplácela je. Když pak pozorováno, že některým tato ochota obce nestačuje a není vhod, přestala výplata na obci a chodili si zas do Kunštátu. Lidé opatrní, kteří si mimo to prací ještě přivydělali, poplatili si dluhy a ještě si uspořili peníze, přes všecku drahotu. Mnozí však si toho nevážili, utráceli zbytečně a mnohdy pak i na nedostatek naříkali.
Výdělku nebyl nedostatek, jak jsme se zprvu obávali. Stát válečnými objednávkami zaměstnal veškerý velkoprůmysl, lidé si proto vydělali dost. Jen maloprůmysl byl těžce poškozen, jednak odchodem řemeslníků na vojnu, jednak nedostatkem výrobních látek. Roku 1914 bylo potravin dosti, stouply však v ceně vypuknutím války. Také v r. 1915, kdy jsme trávili ze starších zásob, přes dávky obilí pro vojsko, jsme nedostatku nepociťovali. Každý měl nějakou malou zásobu svou, a komu nedostačovala, tomu obce poskytla z přebytků ostatních zemědělců. Veškeré zásoby zemědělců byly sepsány, po odečtení vlastní spotřeby přebytky vypočítány, a z těch podělování nezaměstnaní. Hůře pak bylo v roku 1916. Čtyřdohoda, aby ústřední státy spíše zdolala, vyhlásila blokádu na moři a nepřipustila nižádný dovoz potravin.

 






Za císaře pána a jeho rodinu... bojovali a umiírali, mnozí se vrátili, někteří v řadách legionářů, po mnohých však rodinám zůstaly pouze právě takovéto pohlednice... 

 


strana 15

V roku 1915. až do vyhlášení války Italií, jsme touto cestou zásobovali se rýží a americkým obilím, též průmyslovými surovinami. Toto vše přestalo. Starší zásoby byly ztráveny a byli jsme odkázáni toliko na každoroční žeň, z které jsme poskytovali ještě značnou část Německu. V rozpravě s routinovaným obchodníkem slyšel jsem tento výrok: „Naše úřady se starají více o Německo než o nás". Aby žeň byla obyvatelstvu stejnoměrně rozdělena, zabavil stát každoročně úrodu, zřídil „Válečný obilní ústav" s odbočkami v jednotlivých zemích a nákupními komisionáři a subkomisionáři (v hejtmanství Boskovickém bylo jich několik, my jsme byli přiděleni subkomisionáři v Letovicích) a ti měli o stejnoměrné podělování potravinami pečovati. V hetmanství vrchní řízení v tomto směru měl okresní hospodářský úřad v Boskovicích. Pro zásobování masem byla zřízena ústředna, též pro tuky, pro zeleninu a snad pro každý druh potravin. Dokud nebyly ústředny, dostali jsme ač draho, přece potravin nakoupiti, jakmile byly zřízeny ústředny, dostali jsme přiděleno málo co, zboží jako by se bylo propadlo. Aby se nelichvařilo potravinami, byl prodej pod rukou zemědělcům zakázán. Obyvatelstvo se však na zákazy neohlíželo - hlad je hlad - a potají kupovalo. Tak se vyháněly ceny do výše závratné. Zemědělci někteří (říkalo se jim keťasové*) žádali na př. za 100 kg pšenice až 1000 K, za 100 kg pšeničné mouky až 1500 K i více. Selátko stálo zde až 400 K. Obiloviny a mouka v našem nejbližším okolí tak drahé nebyly, přece však jsme platili za kg žitné mouky černé (obilí se vymílalo na 80% - 90%) kolem 4 K a pšeničné kolem 6 K a to potajmu.
Stát dal zjistiti soupisy každoročně veškeré zásoby obilnin, všech jiných plodin, bramborů, sena, slámy.
* z německého Kettengeschäft, řetězový obchod.

 

strana 16

Zemědělcům ponecháno nejnutnější osivo (200 kg na ha), na 1 osobu těžce pracující 36.5 dkg obilí nebo 30 dkg mouky na den, na ostatní osoby domácnosti 30 dkg obilnin neb 24 dkg mouky. Bramborů bylo počítáno na sadbu 2200 kg na ha, z toho však se každoročně 200 kg strhlo. Též na skrovném osivu obilnin stát strhoval až 10%. Bramborů nebylo počítáno zemědělci ani ne 1 kg na den a osobu, na koně 1 kg denně ovsa, jeden čas dokonce jen ½ kg, sena a slámy nepatrné množství, tak že rolník, kdyby nebyl stát šidil a neschovával a nezapíral své plodiny, byl by musil trpěti s rodinou hlad a dobytek by mu byl hladem popadal. Od dobytka stát zemědělcům našim výdatně pomáhal. Koncem r. 1916 vypsány prvé rekvisice dobytka a každý měsíc z naší obce dodáváno bylo 6 až 7 kusů hovězích, koncem roku 1917 po pěti, čtyřech a teprve koncem r. 1918 po převratu po 2. Každoročně dodáno až 50% celého stavu hovězího dobytka, ku konci k rekvisici na nádraží v Letovicích vodili lidé již jen odrostlá telátka. Poslední kráva lidem odebírána nebyla, ve dvoře panském jich mají začátkem r. 1919. celkem 14. O mléko je velká nouze a platíme právě za 1 l 1 K 20 h. Vajíčko stojí 1 K. Vraťme se k obilninám. Začátkem roku 1916 byly vypsány dodávky všeho druhu obilí, bramborů, sena, slámy, mléka, tuků (z prasete 60 kg těžkého 2 kg), másla, dobytka. Obce samy musily předepsaný kontingent na zemědělce rozvrhnout, od nich vymáhat a subkomisionáři do skladiště v Letovicích odvést. Kdo nechtěl dobrovolně plodiny vydat, na toho poslán starosta s četníkem. Bylo přitom mnoho nářku a zlé vůle. Roku 1917. a následujících vymáhány dávky na rolnících vojenskými rekvisicemi. R. 1917 byli tu 4, roku 1918 dva vojáci se zbraní, r. 1919 tři od československé stráže svobody. S nasazenými bodáky přišli do stavení s celou komisí, zásoby zváženy a od-

 


strana 17

hadnuty, přebytky hned na místě vypočítány a odebrány. R. 1917. z ponechaných zásob bylo zemědělcům odebráno množství na 6 neděl přede žněmi, r. 1918. musili odevzdati vše, co jim bylo ponecháno na červen, červenec a půl srpna. Za těch okolností není divu, že zemědělci zatajovali a skrývali zásoby. Ovšem mnozí neskrývali jen tolik, aby mohli se obstojně vyživit, nýbrž mnohem více, aby s tím pod rukou mohli lichvařit. Každý zemědělec měl svůj úřední výkaz zásob, v kterém uvedeni členové rodiny, stav dobytka, výměra celého hospodářství, kolik které plodiny měl seté, kolik čeho sklidil, vlastní dovolenou spotřebu, přebytky a rekvisice. Mleti bylo dovoleno toliko na úřední povolení, které dával až do polovice r. 1917. starosta, odtud hospodářský úřad v Boskovicích.
V každé obci zřízena byla chlebová komise na rozdělování mouky, cukru, petroleje a jiných. Rozdávaly se lístky: na mouku, cukr, petrolej, mýdlo, tuky, samé ...enky: chlebenky atp. Až do podzimu r. 1917. tuto práci approvisační jsem konal s bývalým starostou Šustrem, ten byl člověk nervosní, z přetížení válečnými úředními pracemi a stálého rozčilování s tím, strachu z vojny, ač byl jako starosta sproštěn, stal se choromyslným a skončil sebevraždou. Od té doby jsem to vykonával s radním Drahanem. R. 1919. to obstarávali: Drahan, Pokorný, Růžička. Bylo to úřadování svízelné. Těžce pracující nezásobení měli dostávat 30 dkg denně, lehce pracující a jiní 20 dkg. mouky. To bylo nepatrné množství, s kterým se lidé nemohli spokojit. My jsme však dostávali poukázáno z Boskovic ve mlýně z Letovic (rolnická továrna na stroje a mlýn) někdy sotva 12 - 14 dkg na osobu a den obyčejně špatné, neztravitelné mouky, někdy jsme ji dostávali poukázánu týdně, někdy na 14 dní, někdy jsme 2 i 3 týdny nedostali ničeho, koncem června a v červenci mouka vůbec vyzůstala a my jsme měli vyživiti 300 - 380 nezásobených.

 


 


Vlevo křetínský „Malý zámek" - pozdější měšťanská škola, č. 40 a vpravo Benešův obchod u kostela v č. 14, na výřezu z pohlednice z 20. let 20. století.

 


strana 18

Hněv jejich se obyčejně svezl na hlavy naše. O tom jaké sociální změny způsobila tato vyhladovovací válka, dala by se napsat celá kronika.
Aby spotřeba masa byla zmenšena, nařízeny na Moravě 3 bezmasné dny v týdnu. R. 1918 jsme dostávali přidělen pro celé okolí 1 kus hovězího dobytka na měsíc. Z toho vysekal půlku řezník Šustr v Křetíně a druhou půlku řezník Šustr v Lazinově. Tak jsme tu měli vlastně 1 masný týden a 3 nemasné v měsíci.
Chlebenky vydávány byly na 1 týden na osobu, cukřenky jedenkráte měsíčně na ½ kg cukru pro osobu, pro ženy těhotné, kojící, děti do šesti let a některé těžce pracující ještě přídavkový lístek na ¼ kg měsíčně. Mydlenky, kávenky, tučenky jsme sice též dostávali, žádné dotyčné zboží však nám nebylo přiděleno okresním hospod. úřadem, proto jsme je ani nerozdávali, leží v obecní kanceláři na památku. Nezásobení nezemědělci směli si s úředním povolením na podzim koupiti 100 kg bramborů na rok a osobu. Úřední (maximalní cena) byla 1918 za 100 kg 25 K. Úřady, aby čelily přehánění cen a úžasné drahotě, ustanovily na všecko zboží nejvyšší ceny, co však bylo platno, když ve skutečnosti dostal za ně málo co a málo kde koupit.
Ukázka z novin, stoupání cen: 

 

 

Srpen 1914

1/8 1915

říjen 1916

leden 1919

poko...
(nečitelné)

Hovězí maso

.. 1.80 K

.. 6.40

.. 8.60

.. 16 K

.. 16 K

Vepřové

.. 1.96 "

.. 6.40

.. 10.80

.. 46 "

.. 60 "

Telecí

.. 1.96 "

..

.. 8.50

.. 30 "

.. 30 "

Skopové

.. 1.60 "

..

.. 3.80

.. 12 "

.. 12 "

Sádlo

.. 1.60 "

.. 5.20

.. 16 - "

.. 40 "

.. 100 "

Lůj

.. 1.20 "

..

.. 9.60 "

..

.. 50 "

Vejce (kopa)

.. 4.80 "

..

..

.. 60 "

.. 70 "

Máslo

.. 3.20 "

.. 6.20

.. 18 "

.. 60 "

.. 80 "

Rýže

.. 0.82 "

.. 2.40

.. 16 "

.. 80 "

.. -

Brambory

.. 7 - "

.. 10 - "

.. 18 "

.. 30 "

.. 100

Cukr

.. 0.80 "

..

.. 1.18 "

.. 3 "

.. 20

Pivo 1 l

.. 0.40 "

..

.. 0.58 "

.. 2 "

.. -

Oblek

.. 70 - "

..

.. 160 - "

.. 1500 "

.. 1800

Boty

.. 16 - "

..

.. 60 - "

.. 500 "

.. 1200

Uhlí 1 q

.. 1.28 "

..

.. 5.20 "

.. 16

 

 


 

Šustrův hostinec
a řeznictví v Lazinově
na dobové meziválečné
pohlednici
(kresba V. Páral),
z publikace "Letovice
a okolí na starých
pohlednicích",
Letovice 1999 


strana 19

V tomto poměru všecko se zdražovalo. Peníze v ceně klesaly takto:
V Curychu ve Švýcarsku platilo se:

 

za 100 K franků

za 100 marek franků

před válkou

   ...   105   "

       ... 123     "

koncem r. 1914

   ...     91   "

       ... 114     "

r. 1916

   ...     53   "

       ...   84     "

25./2. 1919

   ...     21   "

       ...   48     "

Československé koruny platily 24./2. 1919 ve Švýcarsku 26 franků za 100 K.
Za peníze u nás málo co dostal koupit, za zboží na výměnu spíše. Vrátily se doby starověké. Větší nouze bylo o oděv a obuv, než o potraviny. Řemeslníci pracovali ponejvíce za živobytí (potraviny), také i obřady církevní (pohřby) se za potraviny vykonávaly.
Mimo již dříve uvedené rekvisice byl též rekvirován všecek ostnatý drát (hlavně od ohrady parku zdejšího) a psi, v Křetíně 2 kusy. Též dva zvony zdejší byly rekvirovány, dána sice za ně malá náhrada, tu však později musel fond chrámový upsat na válečnou půjčku. V březnu 1919 koupili jeden železný zvon za 1000 K, ten bude se muset zaplatit z milodarů. Všecko z mosazu, cínu, aluminia, mědi bylo zrekvirováno jako měděné kotle, hmoždíře, cihličky a p. naposled chtěli též kliky mosazné a měděné vedení od hromosvodů, na to však již nedošlo. Kdo neodevzdal cihličky a jiné věci (hmoždíře ap.) byl citelné pokutován
Jako ve škole, rovněž i v obci musily být pořádány peněžité sbírky a to na:
pomocnou akci válečnou, Červený kříž, vyléčení rekonvalescentů, na vojenský fond ozbrojené válečné moci, umělé údy, vánoční dary pro vojsko v poli, kalendář Stříbrného kříže, válečné kmotrovství, prodávat odznaky pro Č. kříž, pohlednice, zálepky, dopisový papír atd. Obec musela též pořádati sbírky cínových a olověných odpadků, kovů, zlata, vlny a kaučuku, kopřiv, sušených listů ostružinových ap. Toto vše jsme museli také ve škole dělat. V odstavci o školství jsem všecky sbírky neuvedl, zde jsou zevrubně.

 


strana 20

Vypuknutím války a prvým průběhem stoupali obavy, že se rozšíří nakažlivé nemoci. Také se objevily hromadně v Haliči cholera, skvrnitý tyf a neštovice, též úplavice, k nám však pronikly toliko jednotlivé případy. V Křetíně nikdo neonemocněl těmito nákazami. Zdravotní stav byl celkem po celou válku uspokojivý až na děti, které pro nedostatečný výběr potravin, hlavně mléka, trpěly podvýživou. Hned z počátku války naléháno na obyvatelstvo, aby se dalo hromadně očkovat. Zde se dali jen někteří dospělí, dětí množství. Pro případ cholery nařízeno, aby všecky obce zařídily nemocnice cholerové. Zde byla v najaté místnosti v č. 10. pořízena nákladem kol 600 K a udržována po celou válku. Nebylo jí však bohudík upotřebeno. Vojní (?, nečitelné) úplavice mezi civilním obyvatelstvem se neobjevila, jeden toliko voják si ji donesl z pole. Tyfu se jen několik ojedinělých případů vyskytlo za celou dobu. V r. 1918. a 1919. převalila se přes celou Evropu infekční vlna nemoci, pro kterou lékaři nenašli jména. Nazývána všeobecně španělskou chřipkou a objevovala se v různých formách nejčastěji provázena nebezpečným zápalem plic. Lékaři byli bezradni. Mnoho lidí zemřelo zvláště na Prostř. Poříčí asi 12. Mrtvoly černaly a proto byla tu domněnka, že je to druh moru.
Dosud tedy je zdravotní stav celkem dobrý, nedonesou-li nám vojáci po skončené demobilisaci něco domů, doufejme však že nikoli.
Po vypovězení války Italií bylo civilní obyvatelstvo z jižních Tyrol vystěhováno do severnějších zemí. Zde jsme měli od léta 1915 do 31. ledna 1919 dvě rodiny. Ischia a Gelmi z Arca, celkem 15 osob a bydlely nejprv v Břesicích č. 3., později v Křetíně č. 7. Zdomácněli tu všichni a nebýt vlasti, nebyli by rádi odcházeli. Otec rodiny Gelmi tu dostal otravu krve a zemřel v nemocnici v Brně. V Břesicích v č. 3. byla až do konce ledna 1919 italská rodina vystěhovalecká Dapor, 11člená.

 


                                                 


Útrapy života v zákopech
zažívala na různých frontách
I. světové války - od ruské
až po italskou - více než
stovka mužů z Křetína.
Jedinou hmotnou památkou
na oběti velké války z let
1914-1918 v Křetíně je však
pouze křížek na Račanech
z roku 1916, který zde
nechali postavit rodiče
padlého vojáka Františka
Dvořáka z č. 21.
Až půjdete okolo, věnujte
prosím všem, o kterých je
psáno výše, tichou
vzpomínku...


(konec)

Vyhledávání v článcích:
  


OBEC KŘETÍN




Kontaktní údaje:

Obecní úřad Křetín
Křetín 100
679 62
Česká republika

Tel.:
+420 516 470 620

E-mail:
obec.kretin@iol.cz

Úřední hodiny:
Středa 16:00-18:00 hod

Kde nás najdete?
Křetín na www.mapy.cz


Portál krizového řízení JMK





Předpověď počasí



Užitečné odkazy :






coupona.com.ua











Napsat mail správci webu :




TOPlist


copyright © 2009 kretin.eu